Poezie pohádky

O Jeníčkovi a Mařence

Kdysi dávno žila byla, jedna zlá macecha. ta poslala muže s dětmi do lesa a řekla mu, ať je tam nechá. Muž děti do lesa odvedl, tam poručil jim jahody sbírat. Jeho zločin se povedl, avšak nechtěl se na to dívat. Mařenka s Jeníčkem bloudí dál, černá tma už se na les snáší. Kdo by se v noci nebál, když tajemné stíny děti straší? Najednou světýlko zahlédnou, přistupují blíž a blíž, do perníkové chaloupky nahlédnou, co bude dál, uvidíš. Stará paní u pece stojí, na lopatě něco má. To asi perníčky z trouby voní, jestli pak nám taky dá? Sami si vezmeme, povídá Jeníček. Co když nás uvidí? Zafouká větříček. Neboj, nás se nedopídí. Tak Mařenka i Jeníček loupají si perníček. Najednou se ozývá, paní, co se bábou nazývá. „Kdopak to loupe můj perníček?“ „To nic bábo, to jen větříček.“ Po chvíli zase ten Jeníček, loupe bábě perníček. Zase se ozve ze dveří, bába, co tam láteří. „Kdopak to loupe můj perníček?“ „To nic bábo, to jen větříček.“ Tentokrát je však přistihla, do chlívku je zavřela. Smůla velká je postihla, návrat domů jim upřela. Tak děti v chlívku zavřené jsou, zlá bába jim vaří. Už k horké peci jdou, zatím se bábě daří. Na lopatu si vlezte, ať už v peci jste. Že to neumíte? Tak se dobře podívejte! Čarodějnice na lopatu si sedá, avšak pozor si při tom nedá. Děti už lopatu chytají a bábu do pece házejí. Mařenka a Jeníček, loupají si perníček. Ten domů chtějí vzít a tátu s ním potěšit. Po pěšince už kráčejí, vesele si zpívají. Že tátu zase uvidí a macechu z domu vyhodí. Když domů dorazí, štěstí je tam provází. Táta samou radostí, rozplývá se něžností. Zlou ženu z domu vyhodí a jen letmo prohodí: „To máš za to ženo zlá, žes mi děti vyhnala.“ A zazvonili perníkovým zvoncem, slyšeli jste pohádku se šťastným koncem. 

Žádné komentáře
 
Google

PŘEVODNÍK MĚN

nainstalujte si na Vaše stránky [ zdarma ]

Výměna ikonek ZDARMAwww.weblight.cz www.bazarekzadara.ic.cz iBANNER TopList