Poezie pohádky

Karkulka

Holčička malá nemá strach.
A maminku dnes neposlechla, zdá se.
Za babičkou svou
cestou necestou
a právě přes les vydává se.

Poslouchat, ale děti má se!

Karkulko, kam jdeš? Nemáš strach?

Hlavičkou vrtí: „Nejsem malá,
ač máma cosi povídala,
tak cestu znám a kratší zdá se.
Maminka, ovšem obává se,
prý nebezpečí číhat může v lese.“

Karkulka, ale nelekne se,
když vlk se po cestě k ní přidá.

„Tak ty jsi ten vlk, no vida!“

A varování zapomnělo dítě.
Pozor si dávej, vždyť vlk sní Tě!
A že si hraje na honěnou rád?
A líbí se mu samo děvče v lese?

Tváří se jako kamarád
a košíček ti ve své tlamě nese.
Copak je tohle za nápad!
hraje svou vlčí hříčku s chutí,
na schovku prý by mohli hrát
děvčátko začne počítat:

„Jedna, dvě, tři, už půjdu, ale
nechci být sama, tak se vrať!“

Jsou vlčí plány dokonalé,
a na Karkulku strach teď pad.
Vlk utíká jen dál a dále
k domečku, který neznal dřív.
Babičku slupnul, je mu líp,
jen chuť má na to děvče malé.

Tak použije další lest
a děvčátko se dá tím splést
nic netušící důvěřivé dítě,
sedne si blíž a ... dál už víte.

No, právě děti,
příběh tuze známý,
vám velmi často vyprávějí mámy
a poučení vezměte si vážně.
Myslivce nebýt, skončí strašně
a Karkulka už v hloubi duše ví to.

Vlk se dnes přežral, tvrdě spí.
Myslivec si s ním poradí
a malé děvče vysvobodí jistě.
Babičku také, to se ví.

Snad Karkulka se poučí

Žádné komentáře
 
Google

PŘEVODNÍK MĚN

nainstalujte si na Vaše stránky [ zdarma ]

Výměna ikonek ZDARMAwww.weblight.cz www.bazarekzadara.ic.cz iBANNER TopList