Poezie pohádky

Princezna Karolínka a princ Petr

Na jednom paloučku, uprostřed lesa, seděla Karolínka, trhala jahody.
Myslela na prince,který tudy projížděl,chtěla ho viděti a však nemohla. Její matka, zlá královna, jí vyhnala, chtěla si ho vzíti sama.
Karolínka, překrásná princezna, trhala jahody ve slunečný den. Pomáhala stařence, jenž stařenkou nebyla.
Petr, překrásný princ, projížděl se v lese ….. zabloudil. Jeho koník Tomík, zanesl ho až na palouček, kde Karolínka trhala jahody. Seděla tam tiše. Jak jí princ uviděl, seskočil z koně, ona zvedla hlavu, spadla na měkkou trávu. Pomohl jí vstát, klekl si před ní a začal se hned ptát, zdali by se jeho ženou mohla stát.
Byla překvapená velice, nevěděla co říci. Že potřebuje čas, že je ještě dítě.
Petr sklopil hlavu k zemi. Byl překrásný, líbil se jí, vypadal tak sladce …. chci říct tak statečně.
Svou jemnou ručkou, pozvedla mu hlavu. Zadívala se mu do očí. Viděla v nich něhu a chtíč.
„Princi můj,“ nedořekla. Spadla mu do náruče. Z úst vytékal pramínek krve.
„Princezno má... královno …. promluv na mě...
proč tvůj úsměv chabne, tvé oči přestávají zářit.“ „Miluji Vás... princi“ poslední slova princezny..... Umírá... Ze zad se tyčí malá dýka.
Princ přemýšlí, myslí na pomstu. Pomstí svoji princeznu, zabije její vrahy.
Poprvé a naposledy jí věnuje polibek do vlasů. Poslední pohled. „Pomstím tě.“
Nasedá na svého koníka Tomíka. Tuší kdo princeznu zabil.
Jel přímo tam. Na zámek!!!
„Královno Šary“ zaječel na celý zámek.
„Tady ...“ ozvalo se z jedné komnaty.
Princ Petr tasil svůj meč. Vběhl do té komnaty a meč vrazil královně do srdce.
„Zabila jsi mi mojí princeznu,“ vyhrkl ze sebe a bodl ještě několikrát.
Zděšeně pohlédl na své dílo. Podíval se po pokoji. Uviděl zlatý náhrdelník. Na něm bylo jedno jediné písmenko. Písmenko K.
Vzal ho do rukou a dal si ho na krk.
„K … jako princezna Karolínka,“ přemýšlel princ Petr.
Žene se zpět na palouček uprostřed lesa. Sesedne z koníka Tomíka a hledá svoji mrtvou princeznu.
Ale ne … Nikde není. Hledá, volá její jméno. Otáčí se, chce už pryč. Najednou za ním praskne větvička. Připraví si meč od krve královny Šary.
Z lesíka vyběhne dívenka. Oděná do svatebních šatů.
Princ se zděšeně dívá. „p- princez... princezno Karolínko,“ řekne zděšeně.
Princezna k němu přiběhne a omylem mu spadne do náruče. Princezna zakopla, měla bosé nožky. Princ Petr ji chytne do náruče a nepustí.
Po obličeji se jim kutálejí slzy.
„Jak to že jsi na živu?“ tázal se princ.
„Stařenka mi pomohla,“ řekla tichým hláskem Karolínka. „Miluji Vás,“ ještě dodala a princ jí věnoval polibek do vlasů.
„Pojď se mnou na můj hrad,“ pravil princ.
„Dobrá,“ odpověděla princezna.
Princ jí vzal do náruče a vysadil ji na svého věrného koníka Tomíka.
Společně odjeli na princův hrad a žili šťastně, až do konce svého překrásně stráveného života.

KONEC …..

Žádné komentáře
 
Google

PŘEVODNÍK MĚN

nainstalujte si na Vaše stránky [ zdarma ]

Výměna ikonek ZDARMAwww.weblight.cz www.bazarekzadara.ic.cz iBANNER TopList